30 dôvodov prečo chceme vedieť hrať na gitare

30 dôvodov prečo chceme vedieť hrať na gitare

Jednoduchá otázka, že? Prečo sa toľko ľudí chce naučiť hrať na gitare???
Mohol by som sa nad tým zamyslieť a vymyslel by som všelijaké dôvody…

Ale napadlo mi, že na to spravím prieskum s jedinou otázkou:
„Prečo chceš vedieť na gitare hrať?“

A tu sú už prvé odpovede gitaristov:

  1. Vždy ma to lákalo. Je to nádherný hudobný nástroj.
  2. Lebo je to môj sen už oddávna a je to taký relax a spríjemni to posedenie s priateľmi pri ohni
  3. je pekné keď človek zmysluplne trávi voľný čas a dokáže ho spríjemniť i svojim blízkym
  4. lebo je to nádherný nástroj
  5. je to zabava
  6. pre moju zábavu
  7. Kvůli holkám přece ne?
  8. Už hrám… Chcem sa zdokonaliť, zopakovať teóriu a prax
  9. Pretože rada spievam a v mladosti som organizovala pionierske tábory, kde som dosť veľa hrávala na gitare pri vatre. Neskôr len príležitostne a teraz mám niekoľko ročnú pauzu. Rada by som sa ku gitare vrátila.
  10. Aby som urobil radosť seba a priateľom
  11. Baví ma to. Je to dobrý relax.
  12. country pri táboráku aj s ústnou harmonikou.
  13. Páči sa mi to
  14. chcel som vedieť už od malička, ale neodhodlal som sa. Teraz to mala byť najprv inšpiracia pre syna, ale nakoniec ma to chytilo
  15. lebo hudba je moj zivot
  16. Pre zabavu a potrebujem to v praci( MŠ)
  17. Lebo clovek sa ma ucit „umeniu“
  18. Super relax a psychicky oddych plus spestrenie chvil v spolocnosti
  19. líbí se mně to
  20. pretože ma gitara fascinuje je to nádherný nástroj
  21. hudba ma baví
  22. Voľakedy som niečo vedel, potom som prestal a teraz si na staré kolená ozrejmujem zabudnuté.
  23. zábava
  24. je to pre mna terapia mam chore klby na rukach
  25. ak budem vedieť rytmy tak ma to bude viac baviť
  26. Lebo gitara je krásny a hlavne praktický nástroj.

27. Pamätám sa ako hral na gitare môj otec (zomrel, keď som mal 6 rokov) a potom neskôr (v r. 1977) ma doživotne nakopli dvaja druháci na zemiakovej brigáde 🙂
Vtedy som zatúžil rozdávať pomocou gitary radosť – podobne ako oni (mimochodom – najviac sa mi v ich podaní páčili „neslušné“ pesničky 🙂
Takže to bol jeden z mojich 4 dôvodov.

28. Druhým dôvodom bolo, že som chcel byť slávny – naozaj 🙂 Keď som v r. 1977 videl Katapult, zacítil som, že hrať na gitare nemusí byť veľmi zložité 🙂
Už predtým som počúval Aerosmith, Kiss, Black Sabbath, Nazareth, ale aj Blue Efekt, Schellingera a Olympic – tam sa mi však hra na gitare nezdala ľahká…

Až pri spomínanom Katapulte – Olda Říha ma skutočne odštaroval jednoduchosťou svojej hry (a samozrejme – výpoveďou textov z prých 2 albumov 🙂

29. Mojim 3. dôvodom bolo to, že som od začiatku dostával hudobné nápady (dodnes viem zahrať svoju prvú pieseň – mal som vtedy 15 rokov 🙂 ) a tie nápady som potreboval nejako zhudobniť. Čižena to, aby som svoje nápady mohol realizovať,  som sa potreboval naučiť hrať – a ako píšem – tú najľahšiu formu profi hry na gitare mi ukázal Olda Říha v r. 1977 .

30. No a 4. dôvod sa ukázal trochu neskôr: Po čase som zistil, že skoro každý, koho počujem s gitarou spievať, má krajší hlas než ja 🙂 A tak som si povedal, že svoju hru ešte zdokonalím a budem môcť doprevádzať spevákov.

Tak čo, borci – našli ste tu aj svoj dôvod? Verím, že áno, ale ak nie, napíšte ho dole do komentárov a ja sľubujem, že ho ešte dnes pridám do tohoto zoznamu.

Majte pekný deň a pekný tón z gitary 🙂 Maroš

A tu sú vaše dôvody, ktoré ste napísali do komentárov pod tento článok:
31. Na kytaru jsem se začal učit ve 12 letech protože jsem viděl kluka na dvoře hrát… Později jsem si dokonce udělal Lidovou konzervatoř, ale neměl jsem čas na cvičení, tak jsem jen tak prolezl. A dělal jsem dokonce vlastní skladby… protože bez ní nemohu žít. Aleš

32. dakedy sme si chodili opekat pri ohni a tam sa hraval nohavica. Hravala tam baba ostatný sme spievali. vtedy sa mi to zapáčilo a chcel som to vedieť… teraz nostalgicky sa vraciam k tomu, čo to si pamätám, ale pomáha mi dosť tvoja online škola hry na gitare. Ivan

33. Po hre na akordeón sa mi gitara zdala vhodnejšia na pesničky… Vedieť zahrať a zaspievať sebe a svojmu okoliu pieseň je rozdávanie radosti, pohody a nádeje. A to ma neskutočne napĺňa. Preto gitara. Miloš

 

Komentáre
  1. Na kytaru jsem se začal učit ve 12 letech protože jsem viděl kluka na dvoře hrát. Napřed jen akordy, pak i podle not v hudebce. Když jsem slyšel Beatles, založili jsme s kluky na dvoře skupinu a chtěli jsme být jako oni. Hrál jsem na baskytaru.
    Později jsem si dokonce udělal Lidovou konzervatoř, ale neměl jsem čas na cvičení, tak jsem jen tak prolezl. A dělal jsem dokonce vlastní skladby. Teď už jen trávím většinu času poslechem hudby, protože bez ní nemohu žít.

  2. ivan píše:

    dakedy sme si chodili opekat pri ohni a tam sa hraval nohavica. hravala tam baba ostatný sme spievali. vtedy sa mi to zapáčilo a chcel som to vedieť. švagor mi daroval španielku a tak som sa učil. potom som neskôr preskočil na elektrickú a aj sme vystupovali v rámci okresu. ale povinná vojna nás rozdelila a potom už každý šiel svojou cestou. teraz nostalgicky sa vraciam k tomu. čo to si pamätám ale pomáha mi dosť tvoja online škola hry na gitare.

  3. Miloš píše:

    Po hre na akordeón sa mi gitara zdala vhodnejšia na pesničky. Tak som sa do nej zahryzol a učarovala mi. Vedieť zahrať a zaspievať sebe a svojmu okoliu pieseň je rozdávanie radosti, pohody a nádeje. A to ma neskutočne napĺňa. Preto gitara.

  4. Karel píše:

    Můj kytarový život.

    První kytaru jsem si koupil ve 14 letech, vydělal jsem si na ni na brigádě ve skladu ovoce zelenina. Stála 260 kčs. Byla RUSKÁ a měla zvedací krk. Naučil jsem se na ni sám podle zapsaných písní v sešitě. Měl jsem jich asi 300.Hrát jsem uměl něco Katapult a k táboráku atd. Byl jsem v dětském domově a při jedné rvačce skončila. Od té doby jsem neměl žádnou, až když jsem byl ve druhém ročníku učení a jezdili jsme makat na chatu našeho soudruha ředitele jako otroci tak jsem se dostal na zábavu a tam hrála skupina KROKY ale ne F. Janečka. To byla shoda jmen. Když měli hudebníci pauzu, tak jsem šel za hráčem na kytaru a optal jsem se zda bych mohl o pauze hrát. Půjčil mi ji a já hrál celou pauzu a zpíval taky mimo jiné Katapult Vojínxy, Je to poprvé já nesnídám sám, Lesního manekýna a několik písní k táboráku. Lidem se to líbilo a tleskali. Pauza skončila a hráč na kytaru mě nechal ještě zahrát s celou kapelou. Po skončení zábavy jsme ještě popíjeli a povídali, a Já jsem si odnášel domů elektrofonickou kytaru JOLANUTORNÁDO ano on mi ji dal psal se rok 1978. Později ale to už je jiný příběh jsem o ni přišel. Potom dlouhých 30 let nic a nyní tak nějak s Marošem a i sám. Zkouším i baskytaru ale to jenom okrajově zatím. Používám program ROCKSMITH na PS3. Kytara je krásný nástroj a od té doby co jsou elektroakustiky a elektrofonické tak se na ni dají zahrát úžasné věci a zvuky, hlavně pomáhají různé krabičky. Tolik já a kytara.

  5. Jirka píše:

    Když jsem měl 14 let, hrála má první platonická láska na odborářském táboře před nastoupenými 200 dětmi a vedoucími písničku Řekni, kde ty kytky jsou. Tak hned po táboře jsem si vzal máminu starou kytaru a podle předválečného sešitku Na kytaru bez not začal dělat první krůčky. Hrál jsem si pak pro sebe, na tom táboře jako praktikant a vedoucí i u ohýnku. Větší množství písniček pak na vysoké, kdy jsem začal vést brontosauří tábory a občas došlo k tomu, že jsem byl jediný, kdo to trochu uměl. Dodnes hraji hlavně na těchto táborech, které vedu 40 let.

    • admin píše:

      Ahoj Jirko, super, ďakujem.
      Jirko, Na kytaru bez not – to je naozaj predvojnová publikácia?
      Ja som sa k nej dostal asi v r. 1978 a vtedy sa mi zdalo, že je to novinka 🙂

Pridať komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady spracovania osobných údajov

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.